1. |
Píseň o lásce
03:29
|
|||
|
Jaroslav Seifert
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která obléká se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
|
||||
2. |
Píseň o přátelství
03:49
|
|||
|
Petr Kotouš
V sklenici s pivem padá pěna
objímáš Hanu v červeném svetru.
Ola má maso, mísu má Ema
nabídneš Jitce zapálit Petru.
Všude jsi sám…
Všude jsi sám…
Jiří chtěl by domů jít
čeká aby zaplatil
nový vtip teď říká Vít
i Jindřich ho pochopil
Všude jsi sám…
(i když ti Josef říká své názory)
Všude jsi sám…
(i když tě Nora láká do nory)
Jedině s Karlem vydržet jde,
Karlovi klidně řekni vše, je to kamarád.
Měj rád svého Karla, svého kamaráda
Jarda z dlaně hádá Lindě
(Jaromír použije jakýkoli trik, aby dívku vymačkal jak citrón)
Marta tomu nevěří
(Pokládá ho za slušného člověka, protože na něj tajně myslí)
Chceš být radši někde jinde
(z těch řečí je ti opravdu mdlo, ale zrovna když se zvedáš abys vypad‘)
Karel stojí ve dveřích, už nejsi sám
Měj rád svého Karla, svého kamaráda
(s Jaromírem nekamaraď)
|
||||
3. |
||||
|
Fráňa Šrámek
Neplakala.To by lhala.
Jenom slabě zavzlykala.
A já smál se: jedna, dvě, tři
- ty má malá, ty má malá !
Trochu se jí chvěla víčka.
Malá, bílá katolička.
Já se cudně díval na ni
dle šestého přikázání.
Řek jsem jí, že budu knězem.
- Za tím bezem, pod tím bezem -
Jen co budu já tím knězem,
pak se zase takhle slezem…!
Tomu jsme se smáli oba.
Byla vlažná noční doba.
Od cihelen zlí psi vyli,
že jsme se jim nelíbili.
Že tak pozdě jdeme krajem,
že tak malí už si hrajem
na tak velmi vážné věci.
To psy musí zlobit přeci
|
||||
4. |
Moje milá
02:42
|
|||
|
Petr Kotouš
Včera mi moje milá
zavedla do těla
elektrickej proud
potom se opila
a ke mně se tulila
Včera mi moje milá
jen tak mezi řečí
vypíchla obě oči
a potom roztála
a na mě se usmála
Včera mi moje milá
lopatu o záda přerazila
potom se svlíknula
a hluboce usnula
|
||||
5. |
Asi si umřu
02:55
|
|||
|
Marek Doubrava
Asi si uříznu ruku
abych věděl, že jsem to já
asi si utrhnu nohu
abych věděl jistě, že mám ještě jednu
asi si rozškrábu kůži na obličeji
aby ze mě taky jednou něco crčelo
asi si zavolám sanitku
aby se konečně někdo o mě staral
někdo o mě zajímal,
někdo mě chápal,
někdo mě měl rád
asi si umřu
aby se konečně někdo o mě staral
aby už konečně někdo měl mě rád
dřív než ta moje ubohá dušička umře
aby to všichni věděli, že jsem ten chudáček,
co na něj zapomněli
asi si umřu
|
||||
6. |
||||
|
Antonín Sova
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.
Vás tenkrát z jara čekal jsem…
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
|
||||
7. |
Ukolíbafka
03:23
|
|||
|
Petr Kotouš
Spi klidně broučku
vždyť už i mraveneček na víčkách závažíčko nosí
až umřeš broučku
přiletí na hrobeček zazpívat hudba kosí
Na harfu bude hrát holubička sivá
možná že s houslemi cvrček se přidá
beruška třpytivou slzičku uroní
kudlanka nábožná s chutí se pomodlí
Spi klidně broučku
už červík v ovoci pro dnešek vrtání vzdal
spi klidně broučku
nemáš nic na práci, já už jsem každému pokyny dal
Jámu ti vykopá hodný pan Krtek
co vždy rád udělá předobrý skutek
mravenci budou ti rakvičku slepovat
stonožka učí se stonožně stepovat
Smuteční hostinu pořádá roháč
co nemá rodinu a tak je boháč
polívka, sušenka, čabajka, okurka
nejlepší cesta ze zármutka
|
||||
8. |
Don Juan
03:32
|
|||
|
Marek Doubrava, Viktor Ekrt
Kolik srdcí tolik očí
po tvém těle prahne
Na dno tvojí duše ale
nikdo nedosáhne
Sáhla si tam jedna malá
černooká dívka
Zasmála se odtančila
tmavomodrá křivka
Done Juane, už se ti to nestane
nikdy už ji znovu neuvidíš
Komtur čeká u dveří
nikdo ti to nevěří
že jenom ty vůni hlíny necítíš
Jenže žádné tělo pane
tvoji bolest nezmění
Každá další dívka jenom
modrou křivku rozžhaví
A tak marně bloudíš světem,
čekáš, že jedna z nich to bude
Však džbán je plný po okraj
a vína nepřibude
|
||||
9. |
Muchacho Pedro
03:34
|
|||
|
Petr Kotouš
Eja, muchacho Pedro toreadorem byl.
Ej, Pedro v Aranjuez s býky zápasil.
V rudé haleně, v městské aréně, býku se postavil,
v kruté zvířeně kopí vnořené, Pedro vždy zvítězil,
muchacho…
Eja, muchacho Pedro z agáve šťávu pil.
Ej, Pedro ciento cinco peset prohýřil.
Doma konchitu, krásnou Anchitu, velice miloval,
jen co ráno vstal, trs růží jí dal, píseň ji zazpíval,
muchacho…
Segnorita, mi conchita,
si, por la noche estoy libre.
Cogeremos vacasiones
por fin la semana que viene.
Eja, muchacho Pedro sedm synů měl.
Ej, každý dnem i nocí o něm písně pěl.
Pedro silný byl, s býky zápasil, jednou však zaplakal,
strhnul halenu, v ztichlou arénu nahlas zavolal :
Que bruto!
Hej caramba, já mám padla,už se mi to nelíbí,
nechám býka, ať utíká,jdu pěstovat olivy!
Eja, muchacho Pedro v poli postává.
Ej, vůni zralých oliv nosem nasává.
večer v předsíni pije Martini, dětem vypráví,
Doně Anchitě, krásné konchitě, ruku pohladí : "Ženo moje milá…"
|
||||
10. |
Motiv dívčí
01:03
|
|||
|
Jan Neruda
Ty naše hodiny
jsou jako z rodiny!
Když jsem s hochem bývala
kolečka si zpívala
repetila cvaky cvaky -
když jsme se my políbili,
kolečka si mlaskla taky.
Ach - hocha odvedli
mně tváře pobledly
Hodiny teď jdou a jdou
líně jedna za druhou
a kolečka cvaky cvaky -
když si vzdychnu na posteli,
kolečka si vzdychnou taky.
|
||||
11. |
Zůstane jen...
03:41
|
|||
|
Lucka Válová
Jako svíčka vnitřním žárem sžíraná
voskový most z tmy noci do rána
slepecká hůl pro cestu tam a zpět
nehlučně v plameni pohřbím svůj svět
Zůstane jen jistota
že na konci je temnota
v níž se budu bát
na řadu dveří zaklepat
Pak ale vejdu bez klepání
vždyť srdce do nich buší bez ustání
otázkou je-li vítán ten
kdo vchází bez vyzvání
|
||||
12. |
Moje ruce
03:01
|
|||
|
Petr Kotouš
Moje ruce jsou teď tak chladné, jako po ránu napadlý sníh.
A jestliže osud jak závora spadne a nebudu dnes večer s ní,
tak lehnu si na záda, natáhnu ruce, až jimi dotknu se stropu
a rozprostřu několik lahví a dám si po jednom, po druhém loku.
A budu si zpívat písničku, jak na jednom dřevěném mostku,
stály dvě panny a hrály tam hru, hrály tam hru zvanou v kostku.
A stály tak dlouho a hrály tak dlouho, až samy se obehrály,
a jedna tu druhou a druhá tu první shodila z mostku do vody.
A jakmile vstanu, tak uvidím pannu a půjdu s ní na ten mostek
a zafouká vítr a panna už není a zbyl po ní jenom pár kostek.
Já sednu si na okraj, natáhnu ruce, až jimi dotknu se oblohy,
a hodím si kostkou a když padne šestka, tak skulím se po zádech do vody.
A budou tam panny a budou tam samy a spolu pak poplujem pod vodou,
a hladím je po vlasech, hladím je po tvářích, nechávám laskat se od obou.
A plujeme dlouho a plujeme plynně a najednou doplujem do moře,
a natáhnu ruce, dotknu se oblohy a potkáme zlatého úhoře.
A úhoř se zeptá, zda chci zůstat s nimi, či vrátit se zpět v suchý svět,
hráti si s delfíny, hráti si s pannami a mít jich šest nebo i pět.
Však vzpomenu na tebe, a najednou roztáhnu ústa svá od ucha k uchu
a políbím panny a políbím úhoře a před sebe natáhnu ruku.
A dotknu se stropu, vyskočím z postele, šťasten, že jsem zase zpět,
a ty jsi můj delfín a ty jsi mé moře a v tobě chci plout 1000 let.
A ty jsi mé moře, tak připluj už brzo a postav mě zpátky na nohy,
vždyť my oba víme, že jednou to přijde,
že spolu dotknem se oblohy.
|
||||
13. |
Noc plná tajemství
02:12
|
|||
|
Vít Kremlička
Noc plná tajemství.
A tmou šlo panenství.
O kameny klopýtalo,
pro sebe si povídalo:
"Co se stalo, to se stalo."
|
||||
14. |
Sen
03:50
|
|||
|
Josef Kainar
Ještě a ještě se mi o ní zdává.
Já nejsem pro sny.
Člověk v posteli
ať leží opodál,
sekyra do špalku,
ať on si klidně vězí
sám nedaleko od sebe.
Hluboký, přesný.
On ten sen vejde vždycky znenadání,
jak chodí za mnou
dobrých sedm let.
A čas jen něco maličko smyl na ní.
Trochu ji zbělel
jako starý snímek
ale z tý krásy snítko neubral.
Ona se ve snu stejně na mě dívá,
trošku jak přes vodu,
ale já vím: je živá.
Má pusu pootevřenou
jak ti, co v mlze žijí
a pijí mlhu,
mlhou létají.
Tak se mi vrací.
Tehda v nemocnici
vrátný mi řekl, že Anka je mrtvá.
A já se neptal,
neptal podruhý.
Jedenkrát smrt,
to člověk právě snese.
Jenom jsem vůbec, vůbec nepoděkoval
a obrátil se ke dveřím a šel.
Ty šedý dlaždičky
počítaly mě dole pod nohama
tam v chodbě svatý Anny,
však je mám spočítány
s plnou pamětí.
Po nich jsem přešel,
bylo to pár kroků,
po nich jsem chodil
celý staletí.
Při druhým okně stará sestřička
zalívala zrovna bílou kytku
a mně se zdálo,
že ony se na sebe
lítostně usmívají.
To bylo všechno.
Ještě a ještě se mi o ní zdává.
A je to sedm let.
A ten sen, znáte,
jak jsou lidi chytří,
je těžký na mně nepoznat,
necítit, neuvidět.
Jdou o mně řeči.
Ať si jdou, kam chtějí.
Já přece nežiju ve špatný beznadějí,
chtěl bych mít lásku,
strašně chci mít rád,
abych měl pořádně se o co ustarat.
Ale ten sen mi nohy zamotává.
Do pytle, jako odsouzenýmu.
Ještě a ještě se mi o ní zdává.
|
||||
If you like Hm..., you may also like:
Seattle band somesurprises return with lofty, pretty dream pop that recalls the dissonant beauty of Broadcast, Grouper, and MBV.
go to album
More folk-inflected confessionals on love, loss, and anxiety — plus a Kacey Musgraves cameo —from the Nashville indie pop auteur.
go to album
French-Colombian double bassist and singer infuses Latin rhythms with experimental electronics, field recordings, and more.
go to album
featured on Bandcamp Radio Oct 24, 2023
go to album
Rising Australian outfit polish forlorn, folk-infused psych pop to a luscious, shoegaze-y sheen.
go to album
This project from the Spanish indie-pop singer explores nostalgia and joy.
go to album
Restless Guests
by Otis Jordan & Band
Swirling folk-psych improvisations from Glasgow's storied Green Door Studio by songwriter Otis Jordan and friends.
go to album
