1. |
U studánky
02:26
|
|||
Jaroslav Seifert
Ve studánce odjakživa
v zimě v létě voda zpívá.
Vodičko, dej mi tu notu.
La-la, slyšíš? Už je to tu.
Už housátka kolébavě
rozběhla se v jarní trávě.
Díváš-li se na ně z výšky,
jsou jak živé pantoflíčky.
A tak tyto písně, tance
vyloudil jsem na malé studánce,
studánko má malá,
zpívám si tralala.
namáčeje pero v rose,
když děvčátko usmálo se
a shrnulo do zástěrky
žluté květy jako šperky.
a ještě jednou...
|
||||
2. |
Bossa
02:48
|
|||
Petr Kotouš
Jediné, co mi teď zbývá
milovat vše, co se v světě hýbá
slečny a vidličky, tupé nože
děravé prádlo a květiny z moře
Co zbylo mi z mojeho snění
vždyť nic tu nebude, není
z oka mi vypadla bulva, (bum)
láska se však koupit nedá
Má milá dej, ať se v noční době
těsněji přivinu k tobě
slzy a žlázy a lásky chtění
až do ranního kuropění
Zpívej mi do ucha píseň
nic jiného nebude, není
na konci vítr sfoukne mé stopy
na cestě z temnoty do temnoty
A budiž mi pak sladké snění
o tom, co nebude, není
o tom, co nebude, není
o tom, co nebude, není
|
||||
3. |
Babička
01:05
|
|||
Šťopka a Esterka
Babička přišla k nám
Babička odešla
Babička přišla k nám
Něco si odnesla
Pak přišel dědeček
Přinesl vajíčka
Pak přišel dědeček
Klepla ho babička
Babička
Dědečka
Babička
Paličkou
Pak přišel tatínek
Byla to chvilinka
Pak přišel tatínek
Odešla maminka
Pak přišla tetička
Nikoho nenašla
Pak přišla tetička
A zase odešla
Odešla
Tetička
Odešla
Do světa
|
||||
4. |
||||
Jiří Wolker
Utichly továrny, utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v pozdní ty hodiny
nezavřel očí svých jenom dům jediný,
očí svých ohnivých, co do tmy křičí,
že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí
dělníků deset své svaly železem propletlo,
aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.
"Antoníne, topiči elektrárenský,
Antoníne, do kotle přilož!"
Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,
přikládá plnou lopatu uhlí,
a že jen z člověka světlo se rodí,
tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí
v praméncích drátů nad městem plují,
v radostná světla se rozsvěcují.
Antoníne, Antoníne, Antoníne...
Smějí se soudruzi, Antonín s nimi
a uprostřed noci s hvězdami elektrickými
na svoje ženy si vzpomenou na chvíli,
které tak často si dětinsky myslily,
že muž na svět přišel, na svět, aby jim patřil.
V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý,
poznal těch dvacet pět roků u lopaty,
v nichž oči mu krájel plamenný nůž,
a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,
zakřičel nesmírně nad nocí, nad světem vším,
zakřičel nad nocí:
"Soudruzi, dělníci elektrárenští,
slepý jsem, - nevidím!"
Proč muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?"
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?
Neslyší slepec, - do tmy se propadá
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné srdce už z hrudi mu odchází
hledat si ve světě jinačí obvazy,
nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není lampa, - to jsou oči čísi,
Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá...
|
||||
5. |
Čtveračka
04:25
|
|||
Jean-Arthur Rimbaud, překlad Svatopluk Kadlec
Rozložen na křesle jak paša seděl jsem
v pochmurné jídelně starosvětského sídla,
vonící pakostem a čerstvým ovocem,
před mísou jakéhosi belgického jídla.
Za hodů naslouchal jsem šťasten hodinám.
Vtom vrzly za tahu však dveře do kuchyně
a vešla služebná – důvod mi nebyl znám –
s rozpjatým fišátkem a pentlí na ofině.
A přejíždějíc si konečkem malíčku
broskvově heboučkou růžovou tvářičku
a špulíc rozkošně svá dětská ústa stále, svá dětská ústa
upravovala stůl, upravovala stůl, ten stůl pokrytý mísami.
Pak – jistě, abych jí dal pusu, šeptla mi:
"Zkus, prosím, chytla jsem do tváře průvan nenadále."
|
||||
6. |
Dívka co se ráda koupe
02:34
|
|||
Delarock
Posluchej Jůlinko
poslouchej přece
nechoď se koupat dnes
nechoď dnes k řece
Řeka je špinavá
plave v ní divno
řeka má totiž
bahno až na dno
Neposloucháš Jůlinko
neposloucháš zase
ke špinavý řece jdeš
koupat se přece
Neposlucháš Jůlinko
neposloucháš zase
ke špinavý řece jdeš
koupat se ty prase
|
||||
7. |
Buď můj salám
02:32
|
|||
Petr Kotouš
Nemohu dnes usnout neboť raší ze mě den
zvláštní pan sen nepřivře má víčka do dveří
nemohu spát tvá krása nenechá mě chladným
jen tuhle noc a pak už budu naříkat
já nemám hlad nechci pít nechci snídat
já mám břicho plné i srdce plné
i pod kůží mám strach
že něžné jídlo přemění se v nerost drsný
a že mou lásku odnese si horník na památku
že něžné jídlo přemění se v nerost drsný
a že mou lásku odnese si horník na památku
Ostatní milenci jsou jako octa pijáci
kdežto já mám doma whisky
mám bourbon mám curacao mám gin
mám cognac mám tebe mám salám
mám tě rád
buď můj salám lásko
mám tě rád
buď můj salám lásko
mám tě rád
buď můj salá--á--á--ám
(ať ani koně neumírají bezdůvodně)
|
||||
8. |
Ukolébavka
03:30
|
|||
Jaroslav Seifert
Cikán mívá černé oči,
chodí nocí zlou,
a kde nespí hodné dítě,
vezme si je ve své sítě,
houpy hou.
Pak je veze ve svém voze
v dálku nocí zlou,
špatně se mu v noci spinká
bez maminky, bez tatínka,
houpy hou.
Na kozlíku starý cikán,
koně letí tmou
přes bláto a přes kamení,
v povětří se čerti žení,
houpy hou.
Žáby spustí na močálu
smutnou píseň svou,
netopýři sametoví
probudí na věži sovy,
houpy hou.
Když v postýlce hodné dítě
spí až do rána,
na řasách zavřených víček,
tancuje mu andělíček,
tananynky, tananá.
|
||||
9. |
O čem ví tesknota
03:03
|
|||
Jiří Orten
V přestávce mezi životem a tamtím
kocourek s kamenem až na dně rybníka
pomalu vražedné andílky polyká
a tamto nepřichází tamto má vždycky čas
Vidíte kocourka? myslí si, že se vrátí
Co přivázali mu to tíha nazývá se
a luna již měl rád
do vody nahlíží a udivena zdá se
že na ni nemůže zamňoukat
neboť má oči obráceny jinam
A pije a pije zvolna jakoby se kál
za všechny stehlíky které dřív mordoval
za všechny okapy po kterých s deštěm běhal
za všechny kočičky na které zapomíná
V přestávce mezi životem a tamtím
co jde tak pomalu jako se chodí spát
když už noc minula a chtěl bys věčně spáti
bez pomyšlení na návrat
|
||||
10. |
Můj sen
01:52
|
|||
Petr Kotouš
Můj sen má obě ruce levé
a jede
ten má se vlastně celkem dobře
když dosním vyjde ven
řekne: Jsem ten a ten
Tvůj sen a tys má denní můra
a smůla
já jsem já jsem sám usnul ráno v seně
a přitom ses mi bdil
o tom jak bych s ní byl
Můj sen ten snovací má brady
a sladí
já jsem snu opačným dnem bdělým
on v noci se mi zdá
ráno jsem se mu já
mu den, mu den, mu den
|
||||
11. |
Oběd
03:27
|
|||
Guillaume Apollinaire, překlad Adolf Kroupa
Je tu jen matka se dvěma syny
U kulatého stolu
Všude záplava slunce
Za židlí kde usedá matka
Je otevřené okno
Ve slunci se třpytí
Výběžky pobřeží se stinným listím sosen a oliv
A ještě blíže vily s červení střech sosen a oliv - OBĚD
S červení střech z nichž kouří komíny
Je chvíle oběda
Všude záplava slunce
Na blyštivě hladký plastový ubrus
Hbitá služtička staví
Kouřící mísu
Jídlo nízký požitek není
Jídlo nízký požitek není
Matka a synové jedí a hovoří
Radostné zpěvy doprovázejí oběd
Veselé řinčení vidliček o talíře
I jasný cinkot křišťálů sklínek
Oknem se nesou zpěvy ptáků
A z kuchyně line se
Ostrá písnička másla na ohni
Paprsek protíná sklenici vína s vodou
Jaký krásný rubín vytváří rudé víno a slunce
Když je hlad ukojen
Veselé voňavé plody
Zakončí oběd
Pak všichni radostně vstávají a velebí život a OBĚD
Nikdo necítí ošklivost ke hmotě
Vědí že jídla jsou krásná a posvátná
A uchovávají lidský rod
|
||||
12. |
||||
Petr Kotouš
Hluboko v lesích
jsou mělké jámy
na které z kopců
hlína se snáší
A pod tou hlínou
jsou trosky strojů
které se dříve
oblohou nesly
Uvnitř těch strojů
piloti mrtví
jak rovní s rovným
hovoří s uhlím
Pahýly prstů
svírají skříňky
černé jak láska
u zadních dveří
Přání a touha
tisíce chlapců
skrývá se v skříňkách
drobných jak vesmír
V každé té skříňce
smutné jak štěstí
.....
.....
Až se mě zeptáš
proč jsem tak smutný
řeknu že v lesích
jsou mělké jámy
V těch mělkých jámách
piloti mrtví
skrývají všechno
co chci ti říct
|
Streaming and Download help
If you like Hm..., you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp