.​.​.​to by mohlo být zajímavé

by Hm...

/
  • Streaming + Download

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality download in MP3, FLAC and more.

      100 CZK  or more

     

1.
Jaroslav Seifert Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se. Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí. Lásku, která obléká se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret. Kdo mé naději však zabrání ani strach, že přijde zklamání, abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená.
2.
Petr Kotouš V sklenici s pivem padá pěna objímáš Hanu v červeném svetru. Ola má maso, mísu má Ema nabídneš Jitce zapálit Petru. Všude jsi sám… Všude jsi sám… Jiří chtěl by domů jít čeká aby zaplatil nový vtip teď říká Vít i Jindřich ho pochopil Všude jsi sám… (i když ti Josef říká své názory) Všude jsi sám… (i když tě Nora láká do nory) Jedině s Karlem vydržet jde, Karlovi klidně řekni vše, je to kamarád. Měj rád svého Karla, svého kamaráda Jarda z dlaně hádá Lindě (Jaromír použije jakýkoli trik, aby dívku vymačkal jak citrón) Marta tomu nevěří (Pokládá ho za slušného člověka, protože na něj tajně myslí) Chceš být radši někde jinde (z těch řečí je ti opravdu mdlo, ale zrovna když se zvedáš abys vypad‘) Karel stojí ve dveřích, už nejsi sám Měj rád svého Karla, svého kamaráda (s Jaromírem nekamaraď)
3.
Fráňa Šrámek Neplakala.To by lhala. Jenom slabě zavzlykala. A já smál se: jedna, dvě, tři - ty má malá, ty má malá ! Trochu se jí chvěla víčka. Malá, bílá katolička. Já se cudně díval na ni dle šestého přikázání. Řek jsem jí, že budu knězem. - Za tím bezem, pod tím bezem - Jen co budu já tím knězem, pak se zase takhle slezem…! Tomu jsme se smáli oba. Byla vlažná noční doba. Od cihelen zlí psi vyli, že jsme se jim nelíbili. Že tak pozdě jdeme krajem, že tak malí už si hrajem na tak velmi vážné věci. To psy musí zlobit přeci
4.
Moje milá 02:42
Petr Kotouš Včera mi moje milá zavedla do těla elektrickej proud potom se opila a ke mně se tulila Včera mi moje milá jen tak mezi řečí vypíchla obě oči a potom roztála a na mě se usmála Včera mi moje milá lopatu o záda přerazila potom se svlíknula a hluboce usnula
5.
Asi si umřu 02:55
Marek Doubrava Asi si uříznu ruku abych věděl, že jsem to já asi si utrhnu nohu abych věděl jistě, že mám ještě jednu asi si rozškrábu kůži na obličeji aby ze mě taky jednou něco crčelo asi si zavolám sanitku aby se konečně někdo o mě staral někdo o mě zajímal, někdo mě chápal, někdo mě měl rád asi si umřu aby se konečně někdo o mě staral aby už konečně někdo měl mě rád dřív než ta moje ubohá dušička umře aby to všichni věděli, že jsem ten chudáček, co na něj zapomněli asi si umřu
6.
Antonín Sova Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo. Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. Vás tenkrát z jara čekal jsem… V obzoru modrý zvučel jas. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas. Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy? Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem uděšená. A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat, na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad? Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří, chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy, jdu hledat Nové království. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
7.
Ukolíbafka 03:23
Petr Kotouš Spi klidně broučku vždyť už i mraveneček na víčkách závažíčko nosí až umřeš broučku přiletí na hrobeček zazpívat hudba kosí Na harfu bude hrát holubička sivá možná že s houslemi cvrček se přidá beruška třpytivou slzičku uroní kudlanka nábožná s chutí se pomodlí Spi klidně broučku už červík v ovoci pro dnešek vrtání vzdal spi klidně broučku nemáš nic na práci, já už jsem každému pokyny dal Jámu ti vykopá hodný pan Krtek co vždy rád udělá předobrý skutek mravenci budou ti rakvičku slepovat stonožka učí se stonožně stepovat Smuteční hostinu pořádá roháč co nemá rodinu a tak je boháč polívka, sušenka, čabajka, okurka nejlepší cesta ze zármutka
8.
Don Juan 03:32
Marek Doubrava, Viktor Ekrt Kolik srdcí tolik očí po tvém těle prahne Na dno tvojí duše ale nikdo nedosáhne Sáhla si tam jedna malá černooká dívka Zasmála se odtančila tmavomodrá křivka Done Juane, už se ti to nestane nikdy už ji znovu neuvidíš Komtur čeká u dveří nikdo ti to nevěří že jenom ty vůni hlíny necítíš Jenže žádné tělo pane tvoji bolest nezmění Každá další dívka jenom modrou křivku rozžhaví A tak marně bloudíš světem, čekáš, že jedna z nich to bude Však džbán je plný po okraj a vína nepřibude
9.
Petr Kotouš Eja, muchacho Pedro toreadorem byl. Ej, Pedro v Aranjuez s býky zápasil. V rudé haleně, v městské aréně, býku se postavil, v kruté zvířeně kopí vnořené, Pedro vždy zvítězil, muchacho… Eja, muchacho Pedro z agáve šťávu pil. Ej, Pedro ciento cinco peset prohýřil. Doma konchitu, krásnou Anchitu, velice miloval, jen co ráno vstal, trs růží jí dal, píseň ji zazpíval, muchacho… Segnorita, mi conchita, si, por la noche estoy libre. Cogeremos vacasiones por fin la semana que viene. Eja, muchacho Pedro sedm synů měl. Ej, každý dnem i nocí o něm písně pěl. Pedro silný byl, s býky zápasil, jednou však zaplakal, strhnul halenu, v ztichlou arénu nahlas zavolal : Que bruto! Hej caramba, já mám padla,už se mi to nelíbí, nechám býka, ať utíká,jdu pěstovat olivy! Eja, muchacho Pedro v poli postává. Ej, vůni zralých oliv nosem nasává. večer v předsíni pije Martini, dětem vypráví, Doně Anchitě, krásné konchitě, ruku pohladí : "Ženo moje milá…"
10.
Jan Neruda Ty naše hodiny jsou jako z rodiny! Když jsem s hochem bývala kolečka si zpívala repetila cvaky cvaky - když jsme se my políbili, kolečka si mlaskla taky. Ach - hocha odvedli mně tváře pobledly Hodiny teď jdou a jdou líně jedna za druhou a kolečka cvaky cvaky - když si vzdychnu na posteli, kolečka si vzdychnou taky.
11.
Lucka Válová Jako svíčka vnitřním žárem sžíraná voskový most z tmy noci do rána slepecká hůl pro cestu tam a zpět nehlučně v plameni pohřbím svůj svět Zůstane jen jistota že na konci je temnota v níž se budu bát na řadu dveří zaklepat Pak ale vejdu bez klepání vždyť srdce do nich buší bez ustání otázkou je-li vítán ten kdo vchází bez vyzvání
12.
Moje ruce 03:01
Petr Kotouš Moje ruce jsou teď tak chladné, jako po ránu napadlý sníh. A jestliže osud jak závora spadne a nebudu dnes večer s ní, tak lehnu si na záda, natáhnu ruce, až jimi dotknu se stropu a rozprostřu několik lahví a dám si po jednom, po druhém loku. A budu si zpívat písničku, jak na jednom dřevěném mostku, stály dvě panny a hrály tam hru, hrály tam hru zvanou v kostku. A stály tak dlouho a hrály tak dlouho, až samy se obehrály, a jedna tu druhou a druhá tu první shodila z mostku do vody. A jakmile vstanu, tak uvidím pannu a půjdu s ní na ten mostek a zafouká vítr a panna už není a zbyl po ní jenom pár kostek. Já sednu si na okraj, natáhnu ruce, až jimi dotknu se oblohy, a hodím si kostkou a když padne šestka, tak skulím se po zádech do vody. A budou tam panny a budou tam samy a spolu pak poplujem pod vodou, a hladím je po vlasech, hladím je po tvářích, nechávám laskat se od obou. A plujeme dlouho a plujeme plynně a najednou doplujem do moře, a natáhnu ruce, dotknu se oblohy a potkáme zlatého úhoře. A úhoř se zeptá, zda chci zůstat s nimi, či vrátit se zpět v suchý svět, hráti si s delfíny, hráti si s pannami a mít jich šest nebo i pět. Však vzpomenu na tebe, a najednou roztáhnu ústa svá od ucha k uchu a políbím panny a políbím úhoře a před sebe natáhnu ruku. A dotknu se stropu, vyskočím z postele, šťasten, že jsem zase zpět, a ty jsi můj delfín a ty jsi mé moře a v tobě chci plout 1000 let. A ty jsi mé moře, tak připluj už brzo a postav mě zpátky na nohy, vždyť my oba víme, že jednou to přijde, že spolu dotknem se oblohy.
13.
Vít Kremlička Noc plná tajemství. A tmou šlo panenství. O kameny klopýtalo, pro sebe si povídalo: "Co se stalo, to se stalo."
14.
Sen 03:50
Josef Kainar Ještě a ještě se mi o ní zdává. Já nejsem pro sny. Člověk v posteli ať leží opodál, sekyra do špalku, ať on si klidně vězí sám nedaleko od sebe. Hluboký, přesný. On ten sen vejde vždycky znenadání, jak chodí za mnou dobrých sedm let. A čas jen něco maličko smyl na ní. Trochu ji zbělel jako starý snímek ale z tý krásy snítko neubral. Ona se ve snu stejně na mě dívá, trošku jak přes vodu, ale já vím: je živá. Má pusu pootevřenou jak ti, co v mlze žijí a pijí mlhu, mlhou létají. Tak se mi vrací. Tehda v nemocnici vrátný mi řekl, že Anka je mrtvá. A já se neptal, neptal podruhý. Jedenkrát smrt, to člověk právě snese. Jenom jsem vůbec, vůbec nepoděkoval a obrátil se ke dveřím a šel. Ty šedý dlaždičky počítaly mě dole pod nohama tam v chodbě svatý Anny, však je mám spočítány s plnou pamětí. Po nich jsem přešel, bylo to pár kroků, po nich jsem chodil celý staletí. Při druhým okně stará sestřička zalívala zrovna bílou kytku a mně se zdálo, že ony se na sebe lítostně usmívají. To bylo všechno. Ještě a ještě se mi o ní zdává. A je to sedm let. A ten sen, znáte, jak jsou lidi chytří, je těžký na mně nepoznat, necítit, neuvidět. Jdou o mně řeči. Ať si jdou, kam chtějí. Já přece nežiju ve špatný beznadějí, chtěl bych mít lásku, strašně chci mít rád, abych měl pořádně se o co ustarat. Ale ten sen mi nohy zamotává. Do pytle, jako odsouzenýmu. Ještě a ještě se mi o ní zdává.

credits

released March 25, 2000

license

all rights reserved

tags

about

Hm... Hlavní město Praha, Czech Republic

contact / help

Contact Hm...

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Hm..., you may also like: